Socioweb 11/2009, rubrika Témata
Klíčová slova: gender, migrace, práce, nerovnosti
Evropská kontaktní skupina (EKS) dlouhodobě realizuje aktivity podporující integraci migrujících osob na území ČR, přičemž se snaží dávat prostor především samotným příchozím. Prostřednictvím hloubkových rozhovorů či autobiografických deníků jim umožňujeme sdělit vlastní zkušenosti, potřeby a zájmy a vyjádřit a předat druhým názory na podmínky života v české společnosti. EKS navíc v otázkách integrace zdůrazňuje genderově citlivý přístup, který reflektuje specifické zkušenosti žen migrantek a mužů migrantů.
Příběhy oslovených žen a mužů, které vypráví o životě v zemi původu a v emigraci, odkazují na skutečnost, že příchozí nelze vnímat jako homogenní skupinu, a je proto nutné zohledňovat rozdílné podmínky a příležitosti při začleňování do cílové společnosti. Tyto aspekty jsou spolu se strukturálními podmínkami ovlivněny řadou často vzájemně se protínajících sociokulturních kategorií, ať již jde o gender, věk, etnickou příslušnost nebo národnost příchozích.
„Hledám práci: jsem cizinka s vysokoškolským diplomem“
Významný vliv na postavení migrantů/tek související zejména s jejich integrací na trh práce má nepřekvapivě i vzdělání. V případě migrantů/tek v ČR je úroveň dosaženého vzdělání ze země původu ale paradoxně překážkou při hledání zaměstnání. Ve svém deníku Anna, azylantka z Běloruska, píše: „Myslela jsem si, že najít práci v Čechách pro mě nebude problém. To jsem se ale velice mýlila. Práci najít jde, ale najít dobrou práci jde jenom přes dobrou známost. Navíc jsem cizinka s vysokoškolským vzděláním! Mám dojem, že se v Čechách bojí lidí s vysokoškolským vzděláním, a ne pouze cizinců. … Nikdo nechce mít jako podřízeného cizince, který ještě k tomu studoval na univerzitě.“
Pracovní uplatnění migrantů/tek se ve velké míře omezuje na sekundární trh práce (podřadné, nekvalifikované, nízko finančně ohodnocené pracovní pozice) nebo na práci v šedé či černé ekonomice (švarcsystém, nedostatečná ochrana pracovní práv, práce bez smlouvy apod.). Této reality jsou si migranti/ky při hledání práce vědomi: „Bohužel kvůli mému onemocnění nemůžu pracovat na kase nebo u pásu…“, uvádí Anna.
Překážek, které brání jejich profesní mobilitě, je celá řada, od nastavení administrativních a legislativních podmínek, až po předsudky a diskriminační jednání na straně českých zaměstnavatelů.
„Je to diskriminace, takový evropský styl“
„V centru pro děti potřebovali pedagoga. Když se dozvěděli, že mám čtyři děti a malé, řekli, že mne prostě nechtějí. …Je to diskriminace, takový evropský styl.“[1] Péče o děti znevýhodňuje rodiče při hledání práce a je důvodem k diskriminačnímu zacházení při přijímání do zaměstnání. Tatiana, azylantka z Kazachstánu, dále v rozhovoru zmínila také další skutečnosti, které omezují pracovní příležitosti migrantů/tek – nedostatečná nabídka pracovních míst v malých obcích v regionech, nedostačující služby pro hlídání dětí, omezená nabídka zaměstnání na částečný úvazek. Situace, které řeší i mnoho českých rodičů (ve velké většině ženy), jsou však pro příchozí bez sociálních vazeb a pomoci širší rodiny obtížněji zvladatelné.
Stává se, že jeden z rodičů (zejména matky) po delší čas zůstává v domácnosti a pečuje o dítě. Nulové pracovní zkušenosti v českém prostředí je po letech znevýhodňují nejen při vstupu na trh práce, sociální izolace snižuje celkově jejich možnosti k plnohodnotnému zapojení do majoritní společnosti.
Sdělení migrantů/tek dokládají problematiku vícečetné diskriminace a znevýhodněného postavení příchozích v české společnosti. Tato skutečnost se projevuje také v přístupu ke vzdělávání a informačním zdrojům. Pavel, azylant z Běloruska, v rozhovoru vypráví o situaci své ženy, které se podařilo nostrifikovat vzdělání ze země původu. Po dlouhém a neúspěšném hledání zaměstnání se nakonec rozhodla začít ve svém oboru podnikat na živnostenský list. Samostatně výdělečná činnost je jednou ze strategií, kterou migranti/ky volí z důvodu limitovaných šancí získat pracovní místo v zaměstnaneckém poměru. „Ona hledala zaměstnání, to nevyšlo. … Myslím si, že je to češtinou a za druhý všichni na úřadu práce i všichni ti Češi, kteří hledají zaměstnání, studovali kadeřnictví. Těch kadeřnic je tolik. A byly to mladé holky, Češky, takže byla nekonkurenceschopná.“
Význam práce pro ženy v emigraci
Ekonomická integrace představuje významnou součást procesu začleňování migrantů/tek do majoritní společnosti. Práce je pro ženy nejenom zdrojem financí, které umožňují jejich ekonomickou soběstačnost (v rozhovorech a v denících nejednou zdůraznily svou potřebu být ekonomicky nezávislé a nevyužívat podporu státu). Pracovní sféra představuje pro ženy také prostor pro seberealizaci, může být možností, jak uplatnit své zkušenosti a praxi ze země původu. Tyto aktivity mohou být přínosem pro majoritní společnost. „Hledám práci v kanceláři, chci pracovat v oboru, chci v této zemi přispět svými znalostmi, schopnostmi, chci být užitečná, ale podle mě toho nikdo nechce využít,“ píše ve svém deníku Anna. Emancipační charakter výdělečné činnosti zdůrazňuje také Aminat pocházející z Čečenska: „Já tu práci považuji za nejlepší způsob začlenění do společnosti zaprvé a za druhé peníze jako potvrzení své samostatnosti, své schopnosti jako ženy, své schopnosti stát na vlastních nohou.“
Další význam práce spatřují příchozí v možnosti navazovat nové kontakty, komunikovat v českém jazyce a prohlubovat své vazby s českou majoritou.
Strategie profesní mobility
Jak se vymanit z marginalizované pozice na trhu práce, překonat stávající překážky a najít práci? Jednou z cest, jak je uvedeno výše, je začít samostatně podnikat.
Při hledání zaměstnání si migranti/ky také uvědomují, že nezbytným předpokladem zvyšujícím šance získat pracovní místo, je další vzdělávání (v českém jazyce, v oboru nebo rekvalifikace). Důvodem je pro mnohé migranty/ky problém s nostrifikací a nemožnost uplatnit původní vzdělání a praxi ze země původu v zemi jiné (například právnické vzdělání apod.).
Anna v posledních letech absolvovala několik rekvalifikačních kurzů a po celou dobu se vzdělává v českém jazyce. Chybí ji ale praxe, která je však pro ni nedostupná, najít zaměstnání se jí nedaří. „Dokonce mě napadlo zajít do nějaké firmy a domluvit se s ředitelem, aby mě přijal na praxi. Za učení bych zaplatila (manžel by mi samozřejmě pomohl). Kurz je dobrá věc, ale praxe je ještě lepší.“
Někteří migranti/ky využívají jako výhodu své jazykové a kulturní kompetence, uplatňují se v oborech, kde využívají svůj mateřský jazyk a původní profesi (například tlumočnictví, práce v organizacích krajanů apod.). Světlana, azylantka z Ruska, se v deníku svěřuje: „…celé léto jsem rozdávala letáky v centru Prahy a prodávala lístky na koncerty klasické hudby. Celý den jsem stála na nohou v jakémkoli počasí, a pak jsem ještě chodila domů pěšky, protože jsem musela šetřit i na cestování po městě… Na podzim jsem dostala místo pokojské v malém penzionu. Tam jsem při úklidu pokojů a umývání záchodů začala pociťovat záchvaty zoufalství. Ale právě v té době se objevil první paprsek naděje. V jedněch ruských novinách jsem našla inzerát na místo novináře a vzpomněla jsem si na své druhé vzdělání. Půl roku jsem fakticky měla dvě zaměstnání. Od rána až do oběda jsem uklízela pokoje, a pak jsem do večera psala články a učila se pracovat s počítačem.“
Nezbytnou podmínkou pro úspěšné začlenění příchozích do nové společnosti, nejen na trh práce, je jejich informovanost a orientace v oblasti fungování legislativního, administrativního systému, stejně jako sociokulturního systému cílové společnosti. Aktérem integračního procesu jsou však také členové/ky majoritní společnosti, zástupci/kyně úřadů a zaměstnavatelé. Oboustranná informovanost je předpokladem ke vzájemnému porozumění, vede k odstranění předsudků a stereotypů, které jsou jednou z příčin diskriminačního jednání.
Literatura a zdroje dat:
Krchová, A., Víznerová, H. 2008. Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy. Praha: Evropská kontaktní skupina v České republice.
Krchová, A., Víznerová, H. 2009. Deník migranta, deník migrantky. Praha: Evropská kontaktní skupina v České republice.
Na rovinu. 2007. Kvalitativní výzkum EKS (hloubkové rozhovory s 17 ženami migrantkami v období od června do září 2007)
Životy „těch druhých“ aneb osudy cizinek žijících v ČR. 2008. Praha: Evropská kontaktní skupina v České republice.
Publikace Evropské kontaktní skupiny jsou ke stažení v sekci Publikace.
[1] Citace z rozhovorů jsou pro lepší srozumitelnost převedeny do češtiny a stylisticky upraveny.
|
